Kdo jsou ti proimigranští pózisté a multikulturní šílenci?

Tento článek je má prvotina. K jejímu napsání mne vedlo pouze zamyšlení nad aktuální situací a odráží pouze mé vnitřní názory a dedukce. Mnohým se nebude líbit, mnozí nebudou souhlasit...

...ale věřím že se najdou i ti, kteří se alespoň zamyslí. Budu rád, pokud své názory zanecháte v diskuzi pod článkem.

Tento článek je v podstatě přepis mých diskuzních příspěvků pod jiným článkem : http://macharackova.blog.idnes.cz/c/466570/slunickova-foto-akce-solidaritu-s-uprchliky-prijimam-skonci-u-pozovani-nebo-bude-naplnena-rozdelovanim-si-uprchliku-mezi-fotografovane-osoby.html

Nejdříve se zamysleme, kde ti proimigranští pózisté a multikulturní šílenci berou tu neutuchající jistotu, že my máme povinnost někomu pomáhat. Když to vezmu do důsledku:

Pokud se mám dobře (mám určitou životní úroveň), kterou jsem si svou prací, přístupem k životu a vzděláním vybudoval, nemám žádné morální ani sociální povinnosti se se svou úrovní rozdělit s někým koho neznám. Někdo můžete namítnout, že bychom se měli (z křesťanské víry vyplývající) postarat o své bližní, kteří nemají takové štěstí. OK, souhlasím. Ale :

1. nejsem křesťan, věřící spíše ano i když do kostela nechodím

2. kdo je to ten "bližní"?  - Pro mne to je má rodina, mí přátelé a známí a lidé stejného smýšlení jako já. Nikdo a dokonce ani žádná síla mne nemůže přinutit pomáhat někomu, kdo je pro mne velkou neznámou. Naopak, pokud já pomohu někomu takovému, snížím svou vlastní úroveň a automaticky ji snížím i svým nejbližším. To je sice princip solidarity, ale nikde také není psáno, že musím kvůli solidárnosti přenést chudobu z někoho pro mne neznámého na mé nejbližší. To je podle mne tak trochu kontraproduktivní. V důsledku toho pak nebude jen jedna rodina imigrantů ve "sračkách", ale jedna rodina imigrantů a k tomu ještě ta moje.

Jsem ochoten připustit, že vyšší morální "povinnost" (i když to slovo se mi trochu v tomto spojení příčí vůbec použít) se podělit o svůj blahobyt by měl mít ten, který přišel k penězům náhodou (výhra, nález nějakého artefaktu, možná i velké dědictví...). Tedy člověk, který se na svou životní úroveň nenadřel. Ale i tak to rozhodně není jeho povinností a už vůbec ne pro toho, kdo si úroveň vybudoval svou pílí a prací.

Ale Teď již pojďme k tomu kdo jsou ti, jenž nám chtějí diktovat jak se MUSÍME chovat.

Skupina 1 - studenti a lehce ovlivnitelní

jsou to lidé bez zkušeností jak to v životě vlastně chodí. Mají o něm zkreslené představy a neumí použít vlastní úsudek. Vychází pouze z předpokladů, které od někoho dostali "naservírován". Tito lidé mají šanci, že se ze svého sna probudí, když jim někdo zkušený a autoritativní ty oči otevře. Tito lidé by nikoho nepřijali, neboť se stěží uživí sami.

Skupina 2 - "staré struktury"

To jsou zase lidé, kteří většinu života prožili v minulém režimu a mají zaryté komunistické smýšlení hluboce v povědomí. Těmto lidem nic nevysvětlíte, neboť nedokáží pochopit základní principy demokracie. Tito také nikdy nikoho nepřijmou, neboť stále žijí ve světě, kde je všechno všech a je tedy třeba aby se o ty "ubožáky" postarala společnost.

Skupina 3 - "finančně zainteresovaní"

Nejnebezpečnější skupina ze všech. Jdou přes mrtvoly, jen kvůli svému vlastnímu prospěchu. Nejde jim ani o blaho místních, ani o blaho imigrantů. Ti také nikoho nepřijmou, neboť by tak šlo o jejich peníze a tím i o snížení jejich vlastního zisku.

Skupina 4 - Přesvědčení o vlastní pravdě

Lidé s pocitem maximálního sociálního smýšlení bez selského rozumu a nemající pud sebezáchovy hraničící až se snahou o sebemrskačství za veškerou nepravost na světě. Jsou to lidé, kteří už jen z principu jdou proti hlavnímu proudu. Tyto nelze přesvědčit, nelze jim cokoliv vymluvit ani pokud jim předložíte jasné důkazy o jejich nepravdě. Asi nejmenší skupina, ale tito lidé by dokázali přijmout kohokoliv, bez ohledu na důsledky. I v případě, že by došlo ze strany těch, jimý dali pomocnou ruku k nepravostem i na jejich osobu, stále by příčinu tohoto útoku viděli v nich samých, nebo ve společnosti